28. 4. 2025
….vlastně ani nevím, co přesně říct, protože Gabča … no, prostě chybí a bude chybět moc.
I když s námi byla jenom chvilku, stihla se nám všem neskutečně zarýt pod kůži.
Bylo to takové naše sluníčko, vždycky s úsměvem a s takovou tou její nakažlivou pohodou. Její mateřská povaha, srdečnost … jedinečnost.
To prostě byla celá ona. Ona nebyla jenom asistentka, víte? Ona byla taková naše školní máma. Pro děti měla vždycky pohlazení, pro nás kolegy vlídné slovo.
Bylo na ní něco tak strašně „opravdovýho“. Žádné pózy, žádné intriky.
Prostě byla taková, jaká byla – srdíčková, milá, prostě jedinečná. A ten její smích? Ten budeme slyšet ještě dlouho, věřte mi.
Je to hrozně nefér, že tu s námi nebyla dýl …. i za tu krátkou dobu stihla udělat tolik dobrého a zanechat v nás tolik krásných vzpomínek….. za to jí budeme vždycky vděční.
Takže Gabčo, … chybíš!